XII. Výmluva.

František Serafínský Procházka

XII.
Výmluva.
Vadnou na zahrádce šalvěje, má panenko, ach, zle je! Vadnou rozmarýny, že tě má už jiný, šáteček má vyšívaný, prstýnek má darovaný – má panenko, ach, zle je! 34 – Nevěř, hochu, co se dí, vždyť jsme dobří sousedi. Rozmarýna v koutku po novém má proutku, šalvěj voní jako dříve, máš srdéčko kormutlivé, nevěř, hochu, co se dí! – Lidské žlaby s kalnou vodičkou – varován jsem matičkou. Včera sám jsem slyšel, když měsíček vyšel, potichoučku vrzla vrátka, někdo spěchal od děvčátka, spěchal vaší uličkou. – NevěřNevěř, hochu, to tě klamal sluchsluch, uličkou šel jenom duch. Nejsem dívka zrádná, panenka tvá řádná, 35 vrátka, aby nevrzala, smetánkou jsem namazala – hochu, nevěř, byl to duch! – 36

Kniha Písničky (1898)
Autor František Serafínský Procházka