XII. Výmluva.

František Serafínský Procházka

XII.
Výmluva.
Vadnou na zahrádce šalvěje, má panenko, ach, zle je! Vadnou rozmarýny, že tě má už jiný, šáteček má vyšívaný, prstýnek má darovaný – má panenko, ach, zle je! 34 – Nevěř, hochu, co se dí, vždyť jsme dobří sousedi. Rozmarýna v koutku po novém má proutku, šalvěj voní jako dříve, máš srdéčko kormutlivé, nevěř, hochu, co se dí! – Lidské žlaby s kalnou vodičkou – varován jsem matičkou. Včera sám jsem slyšel, když měsíček vyšel, potichoučku vrzla vrátka, někdo spěchal od děvčátka, spěchal vaší uličkou. – NevěřNevěř, hochu, to tě klamal sluchsluch, uličkou šel jenom duch. Nejsem dívka zrádná, panenka tvá řádná, 35 vrátka, aby nevrzala, smetánkou jsem namazala – hochu, nevěř, byl to duch! – 36
Básně v knize Písničky:
  1. PÍSNIČKY.
  2. I. Překážky.
  3. II. Shovívavý.
  4. III. Oj, naše rovina...
  5. IV. Ouroda.
  6. V. Špatná rada.
  7. VI. Pozvání.
  8. VII. Výstraha.
  9. VIII. Náhrada.
  10. IX. Chlapci, chlapci...
  11. X. Otázka.
  12. XI. Večeře.
  13. XII. Výmluva.
  14. XIII. Konec hádky.
  15. XIV. Holuběnky.
  16. XV. Bohatec.
  17. XVI. Prosba.
  18. XVII. Vrbka.
  19. XVIII. Výpomoc.
  20. XIX. Čary.
  21. XX. Hejkal.
  22. XXIV. Pokynutí.
  23. XXII. Nehoda.
  24. XXIII. Jablíčka.
  25. XXIV. Marné námluvy.
  26. XXV. Oklamaná.
  27. XXVI. Hrášek.
  28. XXVII. Hubičky.
  29. XXVIII. Odbytý.
  30. XXIX. Výhody.
  31. XXX. Napomenutí.