XVII. Vrbka.

František Serafínský Procházka

XVII.
Vrbka.

Křivá vrbka u vody vyrostla tam z náhody, křivá, sivá, hrbatá, koupou se tam děvčata, ve vodě se točí, – vrbka ta má oči. 46 Křivá vrbka, trouchnivá, vodník prý v ní přebývá, vodník mladý, nehloupý, ten děvčátkům ustoupí. Ve vrbce to praskne, to si vodník mlaskne. Sedí, hledí, nehne se, potichoučku směje se. Bílé ruce, černý vlas – vodník sobě mlaskne zas, na vrbě se vztýčí, a děvčátka křičí. – 47