XXVII. Hubičky.

František Serafínský Procházka

XXVII.
Hubičky.

Ponejprv onehda na mezníčku řekl jsem děvčátku o hubičku. Dlouho se vrtěla, dát mi ji nechtěla a všecko sváděla na matičku, inu ach, na matičku. 68 Podruhé onehda u rybníčka povídám, jak sladká je hubička. Zkusiti nechtěla, ještě se vrtěla a všecko sváděla na tatíčka, inu ach, na tatíčka. Potřetí onehda neptám se víc, ber, kde je, povídám, sic nemáš nic. Což bych to nedoved? Dostal jsem zrovna hned hubiček jako med víc než tisíc, achach, bože, víc než tisíc. 69