XXVIII. Odbytý.

František Serafínský Procházka

XXVIII.
Odbytý.

Stojí panák v poli o stříbrné holi, na chlapce se rozkřikuje, hromuje a odplivuje, za hezkými děvčátky jenom jakby z namátky pokukuje. 70 Každá nejhezčejšínejhezčejší, cizí nebo zdejšízdejší, až dosbírá hrstky v řádkuřádku, u něho se staví v chládkuchládku, a to všecko zastane, přídavkem prý dostane po dukátku. Leží panák v poli na zlámané holi, od čtvrtka zlou nocí k pátku, stýská sobě, stýská v chládku. Že děvčátek nenechal, počítá, co vydělal na památku. 71