KUDY ŠEL
Šel po nebi, a kde se dotkl nohou,
tam vzplály hvězdy, jež to říci mohou.
Šel po zemi, a kde se dotkl šatem,
tam vzplála růží nachem a slunečnic zlatem.
Šel po moři, a kde svou patu smočil,
tam korály a perly rybář v hloubi zočil.
Šel po horách, jež věčnost jsou a síla,
jim zanechal královská roucha sněhobílá.
Šel lidskou hlavou – a hned díla krásy
z ní rodila se, slavná pro vše časy.
A lidským srdcem šel – to od té doby cítí
vřít v sobě touhu, které světy nenasytí.
19