KUDY ŠEL

Karel Dostál-Lutinov

KUDY ŠEL
Šel po nebi, a kde se dotkl nohou, tam vzplály hvězdy, jež to říci mohou. Šel po zemi, a kde se dotkl šatem, tam vzplála růží nachem a slunečnic zlatem. Šel po moři, a kde svou patu smočil, tam korály a perly rybář v hloubi zočil. Šel po horách, jež věčnost jsou a síla, jim zanechal královská roucha sněhobílá. Šel lidskou hlavou – a hned díla krásy z ní rodila se, slavná pro vše časy. A lidským srdcem šel – to od té doby cítí vřít v sobě touhu, které světy nenasytí. 19