KLENOTNICE

KLENOTNICE
Překrásnou klenotnici dal tobě Tvůrce tvůj. Jen ty máš klíč. Choď do ní a skvosty obdivuj. Má mnoho šírých sálů s výhledy do dálek, v nich zelené jsou stráně plničké fialek. V té klenotnici visí obrazy vzácných krás, tvé celé mládí na nich, sám zpěv a smích a jas. Tam zvoní sladká slova tvé matky zesnulé, jež nad kolébkou pěla, celujíc dítě své. Tam vážně zní hlas otcův, tak plný dobrých rad, tam jablka svá sklání a růže tichý sad. V té klenotnici najdeš i záři zraků dvou, jež kdys tě okouzlily nebeskou lahodou. Tam hory osněžené a moře šumivé jak velký smaragd jiskří a zpívá duši tvé. 43 V té klenotnici stojí moc unášivých knih, tys je kdys lačně čítal a rozkoš píval z nich. V té klenotnici svítí slz tvojich démanty, pohledy v krásu ráje, kdy stanuls u bran ty. Ta klenotnice vzácná, již dal ti milý Bůh, je hluboká tvá paměť, tvůj nesmrtelný duch. Zlý duch chce mít tvůj poklad, by potřísnit moh jej: Ty pevně drž své klíče a zlého nevpouštěj! 44