PŘED TVÁŘÍ TVOU

PŘED TVÁŘÍ TVOU
Že nejsem čist, to dobře vím, leč bez hříchu žít neumím. Co mám, to všechno Tobě dám: Že zcela Tebe uznávám, Tvou moc i Tvoji dobrotu, že vzbudil jsi mne k životu. A život ten? Jen střída dní, povzletů, pádů, trápení. Nesmírnou touhou kpředu štván, svědomím stále bičován. Den za dnem jde, drak za drakem, já všechny přemoh zázrakem. Však vypadám! Meč samý zub, tvář zjizvena, kde chlup, tam chlup. Až všechny draky posekám, chci přijít k Tobě, nevím kam. Na horu slož mě zelenou, kde bílé mráčky nebem jdou, kde vidět v dálky kolkolem, co v nebi je, co dělá zem – kde s výše slunná, zářivá se Tvoje tváře usmívá, 31 kde vidět .světů, věků běh – tam spočinout mě chvílí nech – a až se zpiju zázraky, zas, Bože, pusť mě – na draky. Hořký je život, těžké svědomí, když věčnost neznáma a v dálce tmy. O, jediné jen dej mi slyšet slovo: Ego te absolvo! 32