ČTYŘICÍTKA

Karel Dostál-Lutinov

ČTYŘICÍTKA
Buď Bohu dík! Jsem spokojen! Já vyžil kus života plně. Můj lán je zorán, pohnojen, a zahraje v klasů vlně. Já vysoko stál jsem na horách a hlubokým brodil se mořem, já zpívaje, krásou lučin táh’ i zamlklý usedal hořem. Já dračí jsem musil krotit sběř a s knížaty ducha ctil se – já zapěl jsem také leckterý verš, jenž národu do duše vryl se. Bůh chce-li, dále bych chtěl žít a zřít, kam lidstvo se řine – leč k tomu netřeba na zemi být, to spatřím i s planety jiné. A tak tu stojím připraven. Byť nehověls všem mým tužbám, můj Otče, jen přijdi ve svůj den: Tvůj syn je vždycky Ti k službám. 87