NOČNÍ JÍZDA

NOČNÍ JÍZDA
Rád jedu vlakem za noci, když jiskry prší z komína, při ohňostroji zářivém jak sladce sní se, vzpomíná. Kol oken letí tkanice jak zlaté niti babích let, jak do pohádky ovinout by chtěly tmavý spící svět. Jak žhavé šípy srší tu, déšť ohniváků, zářných střel, jak se svým vojskem do ďáblů je metal Michal Archanděl. Po chvíli se to kmitá zas jak zlatoskvoucí motýli a do noci jak po květech se v hrudách polí rozptýlí. A pak se zdá, že vesmírem na hvězdě letím hvězdám vstříc a vůkol mne že honí se roj vlasatic a létavic. A souhvězdími plujeme a mlhovinou mléčných drah a cítíme se doma být v těch nekonečných končinách. Kdes v dáli hvězdkou svítí zem Tak sní se o ní, vzpomíná... Rád jedu v noci rychlíkem, když hvězdy prší z komína. 37