NOČNÍ JÍZDA
Rád jedu vlakem za noci,
když jiskry prší z komína,
při ohňostroji zářivém
jak sladce sní se, vzpomíná.
Kol oken letí tkanice
jak zlaté niti babích let,
jak do pohádky ovinout
by chtěly tmavý spící svět.
Jak žhavé šípy srší tu,
déšť ohniváků, zářných střel,
jak se svým vojskem do ďáblů
je metal Michal Archanděl.
Po chvíli se to kmitá zas
jak zlatoskvoucí motýli
a do noci jak po květech
se v hrudách polí rozptýlí.
A pak se zdá, že vesmírem
na hvězdě letím hvězdám vstříc
a vůkol mne že honí se
roj vlasatic a létavic.
A souhvězdími plujeme
a mlhovinou mléčných drah
a cítíme se doma být
v těch nekonečných končinách.
Kdes v dáli hvězdkou svítí zem
Tak sní se o ní, vzpomíná...
Rád jedu v noci rychlíkem,
když hvězdy prší z komína.
37