NA NOVÝ ROK 1923

Karel Dostál-Lutinov

NA NOVÝ ROK 1923
Dvanáctá bije. Z kouta šotek leze a – na mou věru – šotek rohatý! Rolničky zvoní, že to nemá meze, a na zádech koš darů bohatý. Leč uzamčen má dobře koš svůj rarach, a nevíme, co z něho vyloží, budoucnost před námi plá v hustých parách a on si nedá koukat do zboží. Však rohy má a potrká nás notně, to jediné je v žití jistá věc, leč budeme se bránit jeho sotně, ať jakkoliv nás trká zlobivec. Pojď za pasy, a nevíme, kdo s koho! Tak zlehka, brachu, se ti nedáme, a bude-li tvých strků příliš mnoho, pak uhnem se ti v říše neznámé. Tam roky už se nemění, a chudák, jenž pracoval, tam má svůj výměnek. Nad hrobem naším zahrá vítr, dudák, a kdos tam hodí kytku pomněnek. 98