ZA ALFREDEM MUTHEM

ZA ALFREDEM MUTHEM Schöne Jugendzeit! Meine Flügel weit bis zum Himmel möcht ich dehnen.
Za krásných dnů mé mladosti jsem čet tvou píseň unylou – a jako krásná pohádka jde znova, znova duší mou. To bylo v listě obrázkovém, jimiž jsem rád tak listoval – tam za Tvé písně toužným slovem se obraz kresby na mne smál. Kdes na výšině jakés hory ve smavý krásný letní den trojlístek studentů si hověl, na trávník v štěstí rozložen. Zdvíhali čapky, ruce vzpřáhli kams do hor, rovin, do dáli – (tak Ludwig Richter kreslil mládí –) a Tvoji píseň zpívali. Jen akord slední zní mi v duši – když duše znavená chce v let z těch tvrdých, dusných trampot žití, tak rád bych zas tu píseň čet’: „Nad námi blankyt svítí, před námi krásné vlasti ráj, za námi propast hluboká se šklebí. Ó touho mládí! Křídla široká já chtěl bych rozepnout až k nebi!...“ – ? 83