JESEŇ

Karel Dostál-Lutinov

JESEŇ
Tím zamříženým oknem, jež bylo plno rév, vyhlédám ven a žasnu: listí je samá krev! To, co se zelenalo, uvadá, upadá, to, co se létem smálo – je pustá zahrada. Tak v smutku zříš, jak okno,okno se z clon svých vyprostí a otvírá ti výhled do krajů věčnosti. 92