JESEŇ
Tím zamříženým oknem,
jež bylo plno rév,
vyhlédám ven a žasnu:
listí je samá krev!
To, co se zelenalo,
uvadá, upadá,
to, co se létem smálo –
je pustá zahrada.
Tak v smutku zříš, jak okno,okno
se z clon svých vyprostí
a otvírá ti výhled
do krajů věčnosti.
92