JESEŇ

Karel Dostál-Lutinov

Tím zamříženým oknem, jež bylo plno rév, vyhlédám ven a žasnu: listí je samá krev! To, co se zelenalo, uvadá, upadá, to, co se létem smálo – je pustá zahrada. Tak v smutku zříš, jak okno se z clon svých vyprostí a otvírá ti výhled do krajů věčnosti.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

277. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kvítí zimní. (František Sušil)
  2. 55. Sem tam bloudě v želi přehlubokém, (Jan Kollár)
  3. 3. Kam jen stavím na své pouti nohu, (František Sušil)
  4. V den nanebevstoupení Páně. (Vilém Ambrož)
  5. 54. Jak se jitro oknem tímto vkrádá, (Jan Kollár)
  6. II. Krvavé zejou z těla rány (Rudolf Pokorný)
  7. V. Když bolesť krutá, dnem i nocí bdělá, (František Leubner)
  8. Na dušičky. (Vilém Ambrož)
  9. 73. Měsíc. (František Sušil)
  10. 14. Připadává druhdy smutná chvíle, (František Sušil)