Zíma tuhá zíma(T3f)
Život v pouta jímá(T3f)
Ach kdy s růží lílije(T4m)
Se mně v sadě rozvije(T4m)
Pohleď milá děvo(T3f)
Kvítí všady jevo(T3f)
Na oknách liž nekvete(T4m)
Každým ránem rozseté(T4m)
O to plané kvítí(T3f)
Chvíli jenom svítí(T3f)
Mráz má ve svém průvodu(T4m)
Slunci brání průchodu(T4m)
Tož jen vyjdi z domu(T3f)
A zři větve stromů(T3f)
Ze stříbra se vysoce(T4m)
Kvítí na nich leskoce(T4m)
Kvítí jest to ladné(T3f)
Ale náhle vadne(T3f)
Když jih na ně pokyne(T4m)
Hned jich krása pomine(T4m)
Vím já lepá kvítka(T3f)
Věčné krásy dítka(T3f)
Vzešla v Boží zahradě(T4m)
V božské kvetou ve vnadě(T4m)
Tamliž na oblohu(T3f)
Pro ně jíti mohu(T3f)
Kdežto seraf stráží ráj(T4m)
V němž vždy kvete věčný máj(T4m)
O jen k církvi hlídej(T3f)
Od ní kvítí zvídej(T3f)
Kvítka lepá nadčitě(T4m)
Chová na svém blankytě(T4m)
Kvítka tato krásná(T3f)
Boží lásky hlásná(T3f)
Vzešlá z Boží květnice(T4m)
Svatí jsou a světice(T4m)
Děva oči klopí(T3f)
V myšlénkách se topí(T3f)
A tu v její sličnou tvář(T4m)
Zbožnosti se vkrádá zář(T4m)
I jde pro tu vnadu(T3f)
Do svatého sadu(T3f)
Mysl její dětinná(T4m)
Zří kde která květina(T4m)
A kde jenom může(T3f)
Všady sbírá růže(T3f)
Růže lásky zvroucnělé(T4m)
Mučenictvem ordělé(T4m)
A tam v zbožném díle(T3f)
Lílije zas bílé(T3f)
Panen svatých čistotu(T4m)
Klade v kytek lepotu(T4m)
Což se jí tu děje(T3f)
Že se sladce chvěje(T3f)
Povstává jí v hrudí ráj(T4m)
v něm kvete věčný máj(T4m)
V Boží věčné kráse(T3f)
Porozkochává se(T3f)
V slast se svatou pohrouží(T4m)
Pro zimu již netouží(T4m)
christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an
18. báseň z celkových 527
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Nenadálost.
(František Sušil)
-
55. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
(Jan Kollár)
-
Růže na hrobě.
(Vincenc Furch)
-
9. Pannám zbožnicem.
(František Sušil)
-
116. „Pozastav se slunce v Gabaonu,
(Jan Kollár)
-
81. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
(Jan Kollár)
-
Na dušičky.
(Vilém Ambrož)
-
3. Kam jen stavím na své pouti nohu,
(František Sušil)
-
75. Jitro.
(František Sušil)
-
Což to pořád od blankytu padá?
(František Sušil)