JÁ LEŽÍM V RAKVI

JÁ LEŽÍM V RAKVI
Kostelník přišel zvát mě do kostela, leč zastavil se, bylo to jak střela: Já ležím v rakvi! Složené ruce, růžencem ovinuté, nos vystouplý a oči zapadnuté – já ležím v rakvi. Listonoš vchází, nese novin haldu a dopisů – já nedbám o jich šalbu, já ležím v rakvi. Jdou žebráci, co denně za mnou chodí. Ta mrtvá ruka darů nerozhodí, já ležím v rakvi. Pak přišel výběrčí pro peníz daně. Já zaplatil daň nejvyšší a maně já ležím v rakvi. Jde redaktor pro básně, pro Hovory – já dohovořil s této země tvory, já ležím v rakvi. Aj, vchází malíř, nový obraz nese – čím stín, když duchu Vesna zaskvěje se, já ležím v rakvi. A přišli členi družstev svých a spolků, bych poradil, bych pomoh’ bez okolků – já ležím v rakvi. 99 A přátelé mě navštívili vřelí, a na procházku pozvati mě chtěli – já ležím v rakvi. Pak přišel ten, jenž chtěl mi vrazit dýku, leč pozdě již! Co škodí nebožtíku? Já ležím v rakvi. Ač nos můj špičatý a úsměv tvrdý – v mém srdci mír je, hluboký a hrdý – já ležím v rakvi. Já doúčtoval s podlostí a luzou a políbený nesmrtnosti Musou já ležím v rakvi. Jsem smířen s Bohem, se světem a sudbou, mně pláč i posměšek zní jednou hudbou, já ležím v rakvi. Dvě svíce u mé hlavy třepetají jak bludičky. Zář jinačí je v ráji. Já ležím v rakvi. Kdo přijde, stane, čelo poznamená a dí: Spi, hlavo uštvaná a unavená! Já ležím v rakvi. Pak pohřbili mě. Dál se rvou a bijí. Ke mně to zní jen dálnou melodií. Já ležím v rakvi. 100