JÁ LEŽÍM V RAKVI
Kostelník přišel zvát mě do kostela,
leč zastavil se, bylo to jak střela:
Já ležím v rakvi!
Složené ruce, růžencem ovinuté,
nos vystouplý a oči zapadnuté –
já ležím v rakvi.
Listonoš vchází, nese novin haldu
a dopisů – já nedbám o jich šalbu,
já ležím v rakvi.
Jdou žebráci, co denně za mnou chodí.
Ta mrtvá ruka darů nerozhodí,
já ležím v rakvi.
Pak přišel výběrčí pro peníz daně.
Já zaplatil daň nejvyšší a maně
já ležím v rakvi.
Jde redaktor pro básně, pro Hovory –
já dohovořil s této země tvory,
já ležím v rakvi.
Aj, vchází malíř, nový obraz nese –
čím stín, když duchu Vesna zaskvěje se,
já ležím v rakvi.
A přišli členi družstev svých a spolků,
bych poradil, bych pomoh’ bez okolků –
já ležím v rakvi.
99
A přátelé mě navštívili vřelí,
a na procházku pozvati mě chtěli –
já ležím v rakvi.
Pak přišel ten, jenž chtěl mi vrazit dýku,
leč pozdě již! Co škodí nebožtíku?
Já ležím v rakvi.
Ač nos můj špičatý a úsměv tvrdý –
v mém srdci mír je, hluboký a hrdý –
já ležím v rakvi.
Já doúčtoval s podlostí a luzou
a políbený nesmrtnosti Musou
já ležím v rakvi.
Jsem smířen s Bohem, se světem a sudbou,
mně pláč i posměšek zní jednou hudbou,
já ležím v rakvi.
Dvě svíce u mé hlavy třepetají
jak bludičky. Zář jinačí je v ráji.
Já ležím v rakvi.
Kdo přijde, stane, čelo poznamená
a dí: Spi, hlavo uštvaná a unavená!
Já ležím v rakvi.
Pak pohřbili mě. Dál se rvou a bijí.
Ke mně to zní jen dálnou melodií.
Já ležím v rakvi.
100