TAJEMNÁ SFINX

TAJEMNÁ SFINX
Sfinx leží u cesty. A sluje: Mors. Sfinx tajemná a zraků záhadných. A každý musí projít mimo ni a v jejím zraku přečíst ortel svůj a musí luštit její hádanku. Vše, co se zrodí, jest jí poddáno. Je Smrtí každému neb Životem. Kdys před ní stanul Adam s Evou svou a hledíce v zrak její ztrnulý, pravili hrdě: Bohy chceme být! A ona usmála se: Já jsem smrt! A přišel před ní Kain a pravil zpupně: Já mezi lidmi prvním musím být! A ona usmála se: Popel! Prach! A přišel před ni Jubal s harfou svou řka: Nesmrtelná bude píseň má. A Sfinx se usmála: Jak píseň ptáka. A přisel před ni Alexander Veliký řka: Mou být musí každá říše světa. A Sfinx mu řekla: Kromě říše mojí. A Sardanapal zvolal před ní: Hýřit! A Sfinx se smála: Děcko! Zhyn a marnost! 24 A přišel Nero: Bůh jsem nesmrtelný. A klesl v prach: Co umění mnou zmírá! Voltaire se před ní postavil a pravil: Já zničím dílo Krista z Nazareta! A Sfinx se smála hořce, zádumčivě. Pak Napoleon: Vždycky zvítězit! A Sfinx jej zřela bídně prchat z Rusi. A každý kolem Sfingy projít musí a zodpovídat její otázky – o žití věčném za záhadou hvězd. Jen jeden šel a zodpověděl všechny a vítěz vyšel z lůna jejího a řekl nám, co odpovídat máme. A od té doby Sfinx je zasmušilá, že nemůže se tolika už smáti. – Kdo víru má, ten jistě odpoví a kouzlo Sfingy zlomí tajemné. 25