TAJEMNÁ SFINX
Sfinx leží u cesty. A sluje: Mors.
Sfinx tajemná a zraků záhadných.
A každý musí projít mimo ni
a v jejím zraku přečíst ortel svůj
a musí luštit její hádanku.
Vše, co se zrodí, jest jí poddáno.
Je Smrtí každému neb Životem.
Kdys před ní stanul Adam s Evou svou
a hledíce v zrak její ztrnulý,
pravili hrdě: Bohy chceme být!
A ona usmála se: Já jsem smrt!
A přišel před ní Kain a pravil zpupně:
Já mezi lidmi prvním musím být!
A ona usmála se: Popel! Prach!
A přišel před ni Jubal s harfou svou
řka: Nesmrtelná bude píseň má.
A Sfinx se usmála: Jak píseň ptáka.
A přisel před ni Alexander Veliký
řka: Mou být musí každá říše světa.
A Sfinx mu řekla: Kromě říše mojí.
A Sardanapal zvolal před ní: Hýřit!
A Sfinx se smála: Děcko! Zhyn a marnost!
24
A přišel Nero: Bůh jsem nesmrtelný.
A klesl v prach: Co umění mnou zmírá!
Voltaire se před ní postavil a pravil:
Já zničím dílo Krista z Nazareta!
A Sfinx se smála hořce, zádumčivě.
Pak Napoleon: Vždycky zvítězit!
A Sfinx jej zřela bídně prchat z Rusi.
A každý kolem Sfingy projít musí
a zodpovídat její otázky –
o žití věčném za záhadou hvězd.
Jen jeden šel a zodpověděl všechny
a vítěz vyšel z lůna jejího
a řekl nám, co odpovídat máme.
A od té doby Sfinx je zasmušilá,
že nemůže se tolika už smáti. –
Kdo víru má, ten jistě odpoví
a kouzlo Sfingy zlomí tajemné.
25