NA NOVÝ ROK 1923
Dvanáctá bije. Z kouta šotek leze
a – na mou věru – šotek rohatý!
Rolničky zvoní, že to nemá meze,
a na zádech koš darů bohatý.
Leč uzamčen má dobře koš svůj rarach,
a nevíme, co z něho vyloží,
budoucnost před námi plá v hustých parách
a on si nedá koukat do zboží.
Však rohy má a potrká nás notně,
to jediné je v žití jistá věc,
leč budeme se bránit jeho sotně,
ať jakkoliv nás trká zlobivec.
Pojď za pasy, a nevíme, kdo s koho!
Tak zlehka, brachu, se ti nedáme,
a bude-li tvých strků příliš mnoho,
pak uhnem se ti v říše neznámé.
Tam roky už se nemění, a chudák,
jenž pracoval, tam má svůj výměnek.
Nad hrobem naším zahrá vítr, dudák,
a kdos tam hodí kytku pomněnek.
98