KLENOTNICE
Překrásnou klenotnici
dal tobě Tvůrce tvůj.
Jen ty máš klíč. Choď do ní
a skvosty obdivuj.
Má mnoho šírých sálů
s výhledy do dálek,
v nich zelené jsou stráně
plničké fialek.
V té klenotnici visí
obrazy vzácných krás,
tvé celé mládí na nich,
sám zpěv a smích a jas.
Tam zvoní sladká slova
tvé matky zesnulé,
jež nad kolébkou pěla,
celujíc dítě své.
Tam vážně zní hlas otcův,
tak plný dobrých rad,
tam jablka svá sklání
a růže tichý sad.
V té klenotnici najdeš
i záři zraků dvou,
jež kdys tě okouzlily
nebeskou lahodou.
Tam hory osněžené
a moře šumivé
jak velký smaragd jiskří
a zpívá duši tvé.
43
V té klenotnici stojí
moc unášivých knih,
tys je kdys lačně čítal
a rozkoš píval z nich.
V té klenotnici svítí
slz tvojich démanty,
pohledy v krásu ráje,
kdy stanuls u bran ty.
Ta klenotnice vzácná,
již dal ti milý Bůh,
je hluboká tvá paměť,
tvůj nesmrtelný duch.
Zlý duch chce mít tvůj poklad,
by potřísnit moh jej:
Ty pevně drž své klíče
a zlého nevpouštěj!
44