REMINISCENCE
Až jednou moje hlava
v poduškách klesne vzad,
pak s tichým štěstím v duši
si budu vzpomínat:
Že svět mne často míjel –
teď já jej pomíjím –
kdo rozkoší se zpíjel,
dnes pláče šílenstvím.
Ten, kdo mi ubližoval,
dnes chví se výčitkou,
a já že lásku choval,
mír táhne duší mou.
Ať bouř tu světem zmítá
a hrom nechť hukotá:
Mne ostrov slunný vítá
a štěstí života.
90