Sešlo se bratrstvo srdcí a duchů,
jak Tyrš je na počátku snil,
a vyplnilo skutky jeho tuchu.
Tak po vítězství sokolských všech sil,
z nichž vyrostly husitské voje nové doby
a Žižkův prapor rozvinuly za svobodu,
dnes přes nepřízeň zlých a jejich zloby
svůj dům – svůj hrad jsme dali svému rodu.
Na klíně Matičky hnízdo Sokolů,
bdělá stráž našich úkolů,
hrad bezpečný a nedobytný,
kam Vlast se schová, kdyby ve dnech zlých
ji zradit chtěly pikle falešných –
a nad ním souhvězdí zjev třpytný.
Na břehu Čertovky v paláci Michnově,
ó, tkávalo se tkaní hbité
na černožluté osnově,
a tkalci: hrabata a jesuité.
A černožluto bylo tu – až přišel den,
jenž pomstil Prahu splativ staleté viny
a vyplnil náš sen,
sokolský sen, proměniv jej v činy.
My zpřeráželi pruty zrezivělých klecí,
a česká ruka sáhla po vládě svých věcí.
Zaválo na Hradě a pod ním, vichřice
prošvihla ulice,
vzduch nový, v němž se volně dýchá!
Tyršovým jménem, jedním z oněch hvězd,
jež učily nás, co sokolská je čest,
dům světíme, v němž láskou padla pýcha.
A bude srdcem v srdci Čech
a hlavním stanem úderného voje,
a síla v jeho zdech
a stálý ruch včelího roje.
Když někde bludy větrnými opilí
na cestě k národu by zbloudili,
ejhle, zde vůdčí světlo majákové
cíl ukáže jejich vratké lodici.
A odtud vycházeti budou hrdinové
největší cti a slávě sloužící.
Slevil-li někdo ze svých ideálů,
jež národ krví svou nám ukládá,
náš dům i jejich hrad, o tvrdou opřen skálu,
a z něho vycházeti bude nejvěrnějších náhrada.
Hle, prapor jeho do široka splývá,
toť prapor Víry jest a Naděje,
a pod ním věrnosti nám v srdcích neubývá,
ni chladno nevěje.
Tyršův duch s čistých výšin vane,
ohnivým slovem plane.
„Nesmíte zvlažnět, bratři“ – praví –
„jen jarost v život nutí
a vlažnost v zahynutí.
Musíte plamen býti očistný a zdravý,
pochodeň stálá svítící do světa
přes zimy a přes léta.
Musíte cítit, kde se zrada spřádá,
kde závist s hrabivostí duše mrzačí,
kde v cizích zájmech hrbatí se záda
a zištně napřahá dlaň žebráčí.
Démony černé lidstvo hanobící
musíte zabít v národě i v sobě,
sokolské ctnosti vítězící
postavit proti ustydlé době.
Váš ideál se stkvící:
Veliký, slavný, mocný národ znova,
slovanská říše Jiříkova.
V čarokruh spojeni věrností
všech jiných mocností budete mocností,
národa vojové čelní
i dále bděli a obezřelí
a nepřemožitelní.“