SKŘIVANÍ PÍSEŇ...
(Elišce Krásnohorské.)
Skřivaní píseň chtěl bych mít,
když nad polem se chvěje
v uzrálých klasů zlatotřpyt
všem žencům do naděje,
a tou Vás pozdravit.
Jí Vaše píseň sestrou jest,
táž těšitelka v trudu,
jar probuzených čarozvěst
pro každou českou hrudu –
a obě – sestry hvězd.
Ta hrdá píseň v dobách zlých
vlast celou k slunci nesla
výš vichřicí slov plamenných,
a hned, kde naděj klesla,
zas každý hlavu zdvih’...
Šla z krve v krev vše srdce hřát
tak sladce bez hlomozu
a neuměla kejkle hrát,
ni módní stavět posu,
jen svatou láskou plát.
53
Jen svatým hněvem z bědných pout,
jež vlečem žalostivě,
vše mysli ve vzdor zažehnout,
a kde kdo chabnul mdlivě,
jím do rozruchu hnout.
A Vaše bytost v jeden svaz
je s písní, bez všech kliček,
a nelákaly nikdy Vás
přemety korouhviček,
chytráků hodokvas.
Tak zpříma denním klopotem
vpřed odevzdaně jíti
za srdce svého tepotem,
svou prací věrným býti
i celým životem:
Zda v něčem jiném štěstí tkví
a v práci svoji víra
a dobývavá síla lví
a sláva bohatýra
i pravé vítězství?
(1907)
54