SKŘIVANÍ PÍSEŇ...

SKŘIVANÍ PÍSEŇ... (Elišce Krásnohorské.)
Skřivaní píseň chtěl bych mít, když nad polem se chvěje v uzrálých klasů zlatotřpyt všem žencům do naděje, a tou Vás pozdravit. Jí Vaše píseň sestrou jest, táž těšitelka v trudu, jar probuzených čarozvěst pro každou českou hrudu – a obě – sestry hvězd. Ta hrdá píseň v dobách zlých vlast celou k slunci nesla výš vichřicí slov plamenných, a hned, kde naděj klesla, zas každý hlavu zdvih’... Šla z krve v krev vše srdce hřát tak sladce bez hlomozu a neuměla kejkle hrát, ni módní stavět posu, jen svatou láskou plát. 53 Jen svatým hněvem z bědných pout, jež vlečem žalostivě, vše mysli ve vzdor zažehnout, a kde kdo chabnul mdlivě, jím do rozruchu hnout. A Vaše bytost v jeden svaz je s písní, bez všech kliček, a nelákaly nikdy Vás přemety korouhviček, chytráků hodokvas. Tak zpříma denním klopotem vpřed odevzdaně jíti za srdce svého tepotem, svou prací věrným býti i celým životem: Zda v něčem jiném štěstí tkví a v práci svoji víra a dobývavá síla lví a sláva bohatýra i pravé vítězství? (1907)
54