JMÉLÍ.

František Serafínský Procházka

JMÉLÍ.
Na vrchole sosen nejblíž nebe jmélí lístek co den zrosen, první zorou skvělý jako chumáč vlasů, který dívce k pasu zlatem dolů splývá, do nebe se dívá skrze jehlic řasu. Rosa na ně vlahá padne z mračen lemu, první zora blahá rety skloní k němu, vzdechů neuslyší, jenom písně v tiši, které drozdi pějí, zní mu nejkrásněji přes zelenou říši. 14 Sosna dá mu žíti; nestará se jmélí, bují, plá a svítí plody ve úběli. Až se skácí ona, až ji douška vonná z práchně hrudi vzklíčí v podrost trpasličí, pak to jmélí – skoná. (1885)
15