RUDOHOŘÍ.
Posupně a hrdě ční
v mír a pokoj sváteční
české hory v dálném šeru
na severu,
slyš, co z hlubin jejich zní.
Není pastýřů to zjev
nad jeslemi, ani zpěv
serafínských harf a tónů:
v hlahol zvonů
vře to věrná česká krev.
A ran temných ráz a hrom
slyšíš dunět v tichu tom,
kováři si pospěšují,
sílu kují
hrdých vrahů na průlom.
73
A šum slyšíš, kovu syk,
jisker trysk a jisker znik,
čest se brousí v díle hbitém
s jemným břitem,
všech roun zlatých výbojník.
A ten vyjde z hlubin hor
silou mlád v náš rmut a spor,
vzplane země pod přímrakem,
jeho zrakem
srdce zjihnou prosta kor.
Posupně a hrdě ční
v mír a pokoj vánoční
české hory v dálném šeru
na severu,
vítězův krok ztad k nám zní.
Vítán buď, nás v boji ztuž,
by stál věrně k muži muž,
čistou duší dílu oddán,
nezaprodán – –
Vítán buď, čas přišel juž!
74