SKVOSTY.
1-1Paní Kornelie vítá hosty,
1-2jest jich ruchu plná exedra,
1-3šustí roucha, blyskají se skvosty.
1-4Fontán chládkem vane do vedra
1-5a hrá duhou v slunci, oliv květy
1-6mezi sloupy zvenčí kývají,
1-7kytara zní, tančí dívek čety,
1-8v rhytmy tance sobě zpívají.
2-1Bílý hedbáv drahých rouch se sněží,
2-2vlečná stola vedle řásných pall,
2-3perly mléčné v účesech se věží,
2-4hřeben slonový jež umně spjal,
2-5na ramenou zlaté kruhy září,
2-6rudě světélkuje drahokam,
2-7mladším zdá se pod ličidlem stáří
2-8aspoň na chvíli si v sladký klam.
99
3-1Rozkoš Říma vešla sem v dům Grakchů
3-2pochlubit se dary vítězů,
3-3dlažbou prostřít vlečky vzácných nachů,
3-4zbádat cenu zlatých řetězů,
3-5které daly s porobené šíje,
3-6když ji římské meče zkosily,
3-7Karthago i hrdá Numantie,
3-8a jež jejich ženy nosily.
4-1Oči žhou a hovor zvědavosti
4-2chvátá od úst, fíky na misách
4-3zlatě vypuklých od hostě k hosti
4-4nosí otrokyně, ret kde zpráh’,
4-5rytou gemmu ručky obracejí,
4-6váží čelenky, jich zkoumán třpyt,
4-7tajnou závistí se brvy chvějí,
4-8je-li těžší, co má lehčí být.
5-1Mezi nimi paní domu bděle
5-2jako hostitelka přihlíží
5-3v prostém rouše, bez ozdoby skvělé,
5-4zlatý tret jí paží netíží,
5-5vlastní krásou duchaplné ženy
5-6všecku výstroj vnější vyrovná,
5-7a jsouc vědoma si svojí ceny,
5-8vprostřed žen dlí jako královna.
6-1Vlídně kyne, kde se perla chválí
6-2do duhova hebce měňavá,
100
6-3prsten cení přinesený z dáli
6-4přes moře jak lásky zástava,
6-5jemnou látky pavučinku hladí
6-6a jen líbezně se usměje,
6-7krasší umístění šperku radí,
6-8lepší uplatnění trofeje.
7-1A tu jedna z matron udivena
7-2k paní Kornelii pohledne:
7-3Přítelkyně„Přítelkyně milá, též jsi žena,
7-4jejíž krásu šperk vždy vyzvedne,
7-5a přec nevzala jsi ani kroužku
7-6na malíček. Proč to? se tě ptám,
7-7zvědavosti naší zkrať již zkoušku,
7-8nejvzácnější šperk svůj ukaž nám!“
8-1„„Ba, mám šperky, ráda ukáži je,
8-2nejvzácnější skvosty, jaké znám...““
8-3a již kyne, kde vchod clona kryje
8-4k atriu – „„tam schovány je mám.““
8-5V síň hned vchází mládenečků čtvero
8-6bosonohých v bílých tunikách.
8-7Jak by zjasnilo se vůkol šero
8-8a sám Foebus překročil ten práh.
9-1„„Mé, hle, skvosty! Matka nemá nad ně,
9-2těmi nejkrásněj se ozdobím,
9-3až jim ctnosti vštípím srdcí na dně,
9-4by též okrášlili kdysi Řím
101
9-5vzory mužné cti a římské pýchy,
9-6vlast by kvetla s nimi v bezpečí,
9-7zlatým klasem vlnily se líchy –
9-8hle, toť okrasa má největší...!““
10-1Kornelie matka líbá syny
10-2v jasná čela. Pomřel smích a šum,
10-3jak by vědomi si tajné viny
10-4hosté mlčky opouštějí dům,
10-5vůně za jejich se rouchy vine,
10-6šafránový prach se rozletí –
10-7zbyla tu jen matka v síni stinné
10-8s čtyřmi syny v těsném objetí.
102