Měl chediv hosta, byl to princ,
Saharou dělal výlet,
a jmenoval se Krausaminc,
chtěl krokodýly střílet.
A když tak jel, tu dostal hlad
u pyramidy v Gizeh,
a nebyl poblíž nikde hrad
v nehostné zemi cizé.
To víme, co princ znamená
i v Egyptě až tichém,
skřížená k prsům ramena,
vše leží dolů břichem.
Tak ležel také v neštěstí
gizehský šenkýř Selim,
nemůže přec mu přednésti
klobásu s loňským zelím.
Princ po princovsku snídati
přec musí bez meškání,
z kumisu moh’, by dostati
Nejvyšší ujímání.
Velbloudy vzal a honem jel
kupovat do Kahýry
ústřice čerstvé, petržel
a gorgonzolské sýry.
Vypůjčil mísy stříbrné
a se smrtelným strachem
dal za to v nouzi patrné
šedesát bílých drachem.
Livreje sehnat, kravaty,
lakýrky nebyl líný,
a klanět v zem se dojatý
naučil beduiny.
Vystrojil hody vybrané,
stůl do desíti metrů
a plachty čerstvě vyprané
kol napial proti větru.
A přijel princ a pil a jed’
saharským šetřen prachem.
„Co za to?“ – Selim šeptal bled:
„Jen sto šedesát drachem.“
„Pyramidale Keckheit das!“
děl princ si táhna knírky –
a hned šel kolem jeden hlas:
Potáhne Selim sirky.
Což Selim, když byl mamula –!
jsou diplomati vzhůru,
a konsul honí konsula
stížností voze fůru.
I vyšla z toho pravda ta:
Je často třeba k míru
velikanánská záplata
na malilinkou díru.