BYL BY ČAS...
Byl by čas něco si říci,
něco si zazpívat,
vy, bledých, svěšených lící
a třesoucích se brad!
Mnohé jsme viděli viny,
spíš bídnost nežli ctnost,
mlčely vůdcovské činy,
jak vzpupná rostla zlost.
V krvavých táhli jsme rosách,
kolkolem plno jam,
šťasten, kdo pěšiny dosáh,
kdo zapad, zůstal tam.
Podlost je nade vším vládce,
hniloba, puch a kal,
zmítá se bezhlavé stádce,
co vlk v něm neporval.
Ale, slyš, bratře, a pomni,
vždy stojí za to žít,
lze zhrdnout, kdo byli skromni,
a vztyčit skleslý štít.
Povalit násilí kázní,
negaci kladem zbít,
102
ve zpustlé, propastné prázdni
důvěru rozsvítit.
Dnešní Nic zítřek ti spraví,
a můžeš Všecko mít,
z hlíny ti mramory ztaví,–
vždy stojí za to žít.
Krev jest jak oživné vody
kouzelné prameny
prolitá pro všecky rody,
pro život vrácený.
103