BYL BY ČAS...

František Serafínský Procházka

BYL BY ČAS...
Byl by čas něco si říci, něco si zazpívat, vy, bledých, svěšených lící a třesoucích se brad! Mnohé jsme viděli viny, spíš bídnost nežli ctnost, mlčely vůdcovské činy, jak vzpupná rostla zlost. V krvavých táhli jsme rosách, kolkolem plno jam, šťasten, kdo pěšiny dosáh, kdo zapad, zůstal tam. Podlost je nade vším vládce, hniloba, puch a kal, zmítá se bezhlavé stádce, co vlk v něm neporval. Ale, slyš, bratře, a pomni, vždy stojí za to žít, lze zhrdnout, kdo byli skromni, a vztyčit skleslý štít. Povalit násilí kázní, negaci kladem zbít, 102 ve zpustlé, propastné prázdni důvěru rozsvítit. Dnešní Nic zítřek ti spraví, a můžeš Všecko mít, z hlíny ti mramory ztaví,– vždy stojí za to žít. Krev jest jak oživné vody kouzelné prameny prolitá pro všecky rody, pro život vrácený. 103