BŘEZEN NAD PRAHOU

BŘEZEN NAD PRAHOU
Jsou zjasněny obrysy věcí, a vichřice bije v kout ztuchlý, na řece jako když porozsvěcí plaménků od Vyšehradu k Chuchli. Kmit, nepokoj prostorův i vod i zelených promyků zvýší. Prudší a lepší chce býti život, nemilující šeptů ni skrýší. Let k výšinám zkusiti, volně se rozjásat nad něčím hluší, zaklesnout loktem se v loket spolně a jednu jedinou stvořit duši. Rokycanova hlasu bleskem dát sžehnout si ledové jíní a zdráv buď! volati s hlučným třeskem tasených mečů v gotické síni. Jít s kalenou slokou jak čepel, jež vydrží vše nepokorníc, ze svých žít niterných tepel a s přímým pohledem jasných zornic. Tak s nejvyšších upřeně věží se do jarní dálavy dívat, s nadějí v osení krásně svěží životní žalm svůj dověrně zpívat. 1916.
79