TŘI PÍSNIČKY

František Serafínský Procházka

TŘI PÍSNIČKY
I. Roste tráva roste, kudy’s chodíval, kudy’s mladou lásku ke mně vodíval. Vprostřed hoří kvítek jak ohňový plam, jak by naše štěstí krvácelo tam. Do dáli se dívám, kde jsi, ptám se cest, ale dálka něma, dálka něma jest. II. Chystej, panenko, věnce, tří barev musejí být, a nám v svatební sklence červené vínko se rdít. Zapleť vraníkům v hřívy strakatých fáborů směs, dřív než zaraší jívy, bude náš svatební ples. 93 Čím více trpěti dáno, čím více krvavých muk, sladší ozve se ráno písnička drozdí nám z luk. III. Vrané koně jeli, všecky zvony zněly, ze smrti se světy vůkol probouzely. Nic již nezazebe, slunna plné nebe, a to že jsme oba víru měli v sebe. Zazpíval pták v keři tomu vždy, kdo věří a do sílu nitra s osudem zlým změří. Leden 1917.
94