ČESKÁ SRDCE – ČESKÉMU SRDCI

ČESKÁ SRDCE –
ČESKÉMU SRDCI
Pí. Anně Kalvodové.
Hle, šarkan zkázy zlou má práci svět přešinuje nad strží, odvěké řády rve a kácí – Co přetrvá, kdo vydrží? Však národy se poznávají, blíž k sobě, blíže každý člen, jediná ruka zchabnout nesmí, než vítězný nám svitne den. Jediné srdce nesmí zníti neshodným tempem, pomale, kde svorné bije žilobití v úžasných dějů přívale, Báj blanická již není bájí, z tmy skalné leskem zasvitlo, korouhev třepetavě zpívá, a české vojsko procitlo. Je v našich srdcích, z nich se sbírá v pospolném hnutí soucitu, by nezhynul, kdo v bídě zmírá, a nalezl v něm záštitu. Sedmibolestná matka naše pod křížem horce krvácí, nuž, kde jste její rytířové, kde vůdcové, kde vojáci! 97 Polnice zvučí. Někdo váhá? Ne, netřeba nám úrady. Jest naší lásce jasná dráha, sem všichni, všichni do řady, sem všecky ruce, všecka srdce do šiku lásky dokola, vždyť darmo v osudové chvíli to České Srdce nevolá! Ať jemu platí naše vroucnost, tak děcku, které hladoví, tak matce, která pro budoucnost v něm naši sílu obnoví, všem trpícím a nouzí zchřadlým, ať bratrstvím se zahřejí, neb v nich jsme my, v nich zkvésti dáme své nejslavnější naději. Nečítej dní, však v okamžení dej slunci žhnouti, kde je stín, jak plamen buď tvé zanícení, jak přímá rána buď tvůj čin. Nechť šarkan zkázy – žití osud – svět přešinuje nad strží, v nás při svém právu jako dosud ta česká srdce vydrží. 16. / II. 1918.
98