CESTOU

CESTOU
Zapadla nám za obzor poslední píď zemí, rozkypěný moře vzdor sám už pánem je mi. Odpočinout nemá kdy, u kormidla skřípá, zelené své smaragdy vůkol rozesýpá. Ale hloub tam v zášeří, loď kde nádním smýká, dravé oko ještěří chtivě na mne mžiká. Zelenými plameny ve vlnách se zžíhá, zelenými rameny kýl se v skoku zdvíhá. Úzkost strašná vťala dráp v srdce mi té chvíle, člověk nekonečně sláb stál vstříc hmoty síle. A tu v dáli pojednou pěšinka, hle, přímá 27 žitem, kam až dohlednou, před očima mýma. Zvonky modře kývavé, pampeliška v strouze – po nich v prázdno mlhavé vykřikl jsem v touze. 28