PROBUZENÍ

PROBUZENÍ
Šípková Růženka spala sto let, s ní všecko ve hradě vůkol, až přišel Honza a sklonil k ní ret, svůj těžký vyplniv úkol. Do mrtvých údů hned život jim vjel, kuchtík zas otáčel rožeň, šňupeček přičiniv starosti měl s poklasným správce zas o žeň. Kominík žebříčkem brouse jak páv křídly se bočil kol Stázky, a rytíř baronce z pravšedních zpráv natáčel pohárek lásky. Jen princka Růženka sní jaksi dál, že přijde světů pán pro ni, nejkrasší, největší, králů všech král na bílém jako sníh koni. Na čele hvězda že bude mu plát, ohnivé toužení z očí, řekne jí přesladce, že jí má rád, a ona v náruč mu skočí. Tak snila princezna zdlužujíc sen, jímž byla na sto let spala, a že král nepřišel v osudný den, chytrého Honzu si vzala. Únor 1917.
90