ARKONA

ARKONA
Zelená vlna těžce se láme v šedavý obzor splynulá, to se dnes za sny starými dáme k pohádkám smutným z minula. A nechť si moře ryčivě blýská chocholem pěny k chocholu, pohádku smutnou uvidím zblízka v mytických světel plápolu. Pod staré lípy vejdu, jež bílé hvězdičky květu rozsvítí, a duše má té intimní chvíle tragiku slavnou pocítí. Se břehů oněch, kamž moře v rovy pohřbilo slávu střemhlavě, uvidím věže Jaromarovy jak Kollar ve vod záplavě. A velký bůh, jenž skonal tak bídně, povznese roh svůj ze brodu a bude věštit Slovanstvu vlídně vítěznou, slavnou úrodu. – – Však hle, již v sever výspa se tmaví cimbuří tvarem dokona, a mladý plavčík kyna k ní praví: Arkona tamhle, Arkona! 29 Zdravá buďbuď, země, myticky skvělá i velká ve svém zániku! Nadšení křídla dalo mi zcela sentimentálních básníků. Se sivým rackem o závod k cíli, kde zatím z vody před námi vyhoup se fantom křídově bílý strmými příkře stěnami. Ztichlého moře zelená láva kolkolem leží bez hnutí, nahoře, dole stará spí sláva, na skále, v moři v ztrnutí. Křídovou cestou klikatě vzhůru. Pláň holá, bez lip poety přede mnou stře se v mlhovou chmuru, a kraj dlí tichem zakletý. Vysokou travou ke kolu spiaty dvě krávy stébla žvýkají, vlaštovky břežní stálými chvaty přes drny křivky smýkají. Drát drnčí s ráhen ve službě říše, na valu směle do šira, hle, černý orel s praporu v pýše nad Baltem peruť prostírá. A pod ním stojí bez hnutí, němě na stráži voják. K oblaku 30 s ubohé, mrtvé, smutné té země blyští hrot jeho šišáku. Na čtyři strany do každé dáli obzor se volný otvírá, stráž Baltu zírá, ať vichry pálí a výspu vlna ožírá. Ať stará rakev rozpadává se a bílé kosti blikají, to není stráž, jež ze strachu vzdá se a hodí puškou potají. Jak zírá, půjde na čtyři strany, až rána v poplach zavolá, přes hrobní kámen slovanské Rany, přes moře kolem dokola. Kde že jsou ruce, které ji zdrží, zabijí muže vojáka a vztyčí posléz nad světa strží korouhev lidství v oblaka?– – Smutek a já jsme sami tu stáli na skále krví hořící, a černý orel nad mořskou dálí vznášel se v letní vichřici. 28. / XI. 1906.
31