PÍSNIČKA O KLENOTECH

PÍSNIČKA O KLENOTECH
Dvakrát sedm zámečků a dvoje mřeže, pavouků tři sta v sklípečku klenoty zlaté střeže. Varhany v hlasy třaslavé jaly se douti: patrone svatý, Václave, nedej nám zahynouti! Jsou věci, jimiž nelze hnout, by nestrašily, jež musí do tmy zapadnout, jak nebyly by byly. Lilie zlaté, kamů lesk, vše míjí, míjí... Chudinko, nemáš trochu stesk po sestře ve Francii?! Pavouci předou, časy jdou a s nimi děje, koruny, jabka odnesou se posléz do museje, nebť nelze, aby kamů zář zas uhlídala kterási slibující tvář a marnou víru dala. Pavouci, alou, na dálku se svolávejte, 52 a honem, pane maršálku, sem sedm klíčů dejte. Ten onen bude jistě mít rezivou známku a snad se bude nehodit též do těch sedmi zámků. Jsou věci, jimiž nelze hnout, by nestrašily, ty musí do tmy zapadnout, jak nebyly by byly. Jsou věci, které zapálí a drtí mříže, a než se někde nadáli, je národ zas krok blíže. 10. / V. 1911.
53