MUŽ SE HLEDÁ...

MUŽ SE HLEDÁ... (Září 1914.)
Muž se hledá silnější všech silných ve všech zemědílech na západ i východ, za hloubkami moří široširých, do nichž lodi klesají jak v podzim listí, za výškami hor, kde na močálech kvetou nejrudější růže lidských krví po všem světa obvodě a kraji, jenž by hromně vzkřikl nejsvětější slovo: Dost! Zhasly by požáry hořících měst, kulturou věků jež do hvězd se skvěly, v přátelskou dlaň se rozvila pěst, pluhy by k oračkám do prsti vjely. Tmy hrůzy slunná by prolila zář, člověk by opětně lidskou měl tvář. Muž se hledá silnější všech silných, jenž to slovo vyřkne v touhách vyčkávané. Ten pak bude onen benedictus, miliony za ním půjdou vděčných očí. Kde je? Váhá-li? Či vůbec není? Ztraceno je lidství? Kleslo v propast zpátky, z níž je dílo duchů neslo vzhůru po tisíce let?! – Ten muž se hledá. Kde je? Slze by uschly zas na lících žen, kletby se změnily v jásoty díků, 84 nad hroby zkvet by běloučký rmen jako smír ne darmo spících v nich šiků, kolesa strojův a perlíků ruch posvátnou prací by prohřměly vzduch... Muž se hledá. Kde je? Aby lidstvo vzneslo Coronam auream super caput ejus*... 6. / IX. 1914.
* Intonace korunovační písně papežské.
85