DŘEVORYT

DŘEVORYT
Šum konejšivý, šťastlivý z pod mostních vane slují, jako když lesní lučina rožcovým kvítkem zbují, tak na hladině hvězdy vytryskují. Blíž kříže s písmem hebrejským, kam stíny nejhoušť padly, stín tmavší, zapomenutý se opřel o zábradlí, květ lidský trpící a časně zvadlý. Představ si: kopretinu máš, plát bílý utržený tak snadně padá níž a níž a lehce podél stěny jak onen stín do ohvězděné pěny. Je stále tady podzimí. Mrazně se hvězdy lesknou a přitažlivě přece tak v noc osiřele tesknou, a vlny o pilíř vždy plaše tlesknou. Pomni: Cos víc je osudem než neštěstí a bída. Jen Kristus hořce rozpiatý tajemství chvil těch zvídá, před trůnem otcovým z nich počet vydá. 80