POPELEC 1913
Nad hlavou Evropy se vznáší Meč,
obrovský, jak vlasatice chvost.
Meč hoří od východu na západ
krvavým světlem. – Hrozné znamení!
A rádi bychom zapomněli v Tanci,
však Meč ten přezařuje lustry sálů
a hudba kapel zmírá v hukotu
vod potopy, jež bijí v naše břehy.
A stiskneme-li v tanci krasavici,
úmrlčí lebkou šklebí se z ní Smrt,
a zasednem-li k půlnočnímu hodu,
už svrklá Bída sedí za stolem
a hladnýma očima se v ústa dívá.
A ťukneme-li číškou šampaňského,
zachřestí ostří křížících se šavlí
a bouchající zátky hřmí jak děla.
Meč obrovský na tmavém nebi hoří,
a Smrt a Život metají své kostky.
Svět zmaten chví se v dusné náladě,náladě
jak provinilec v noci před popravou,
a neviditelně kol pějí slova:
Memento mori! O! Memento mori!
V lednu 1913.
7