Můj Ráj.
1796.
Nechť tě kdo chce, Praho!
Ctí a schvaluje;
Nechť tě jak chce draho
Sobě šacuje.
Mnohý, jehož z kraje
Blesk tvůj vyvodí,
Vše, co sluchu hraje,
Chuti lahodí;
Co se bleskem lstivým
Oka dotýká,
Vše to srdcem chtivým
Valem polyká.
Ale tvých kdo sýdel
Zlých se nevzdálí,
Ten sy často křídel
Smutně popálí.
57
Jakž tvůj mnohé dítě,
V kruté bouře čas,
Zvábí v zrádně sýtě
Ochechulí hlas.
Ach, tak v květné době
Pěkní jinoší
Utonuli v tobě
V moři rozkoší.
Ej, že nejsem v Praze!
Konec rozbroji!
V kraji žiji blaze,
Žiji v pokoji.
Mám teď za balatky
Drahé kamení,
Slávu, zlato, statky,
Pyšná stavení.
Vzdálen pejchy blesku,
V milé prostotě,
Bezevšeho vřesku
Žiji v samotě.
Na pahorku žiji,
Kde svůj domek mám,
Tu se v nocy kryji,
Tu můj byt y chrám.
58
Dole uvěnčuje
Tmavý horu háj,
Hora tato sluje:
Jaroslavův Ráj.
Domeček můj broubí
Kolem v okolí,okolí
Chladné stinné loubí
Z lip a topolí.
Z loubí v sad se chodí,
Co rok po roce
Z jara kvítí plodí,
V podzym ovoce.
Vším, co v letní době,
V máje rozvití,
Srdce žádá sobě,
Tu se nasytí.
Tu se, dokud voní,
Leda na chvíli
Z růže k růži honí
Zrádní motýli.
V sadě mém až mílo,
Jakby zvonky zněl,
Vře a vučí dílo
Pracovitých včel.
59
Ta se v květu kryje,
Ta lpí v melisse,
Dokud z ní, co pije,
Medu nevysse.
Z sadu pak se s skalí
Mnohou bublinou,bublinou
Potok jasný valí
Temnou dolinou;
V němž, když slunce svítí,
Jako perličky
Hemží se a třpytí
Zlaté rybičky.
Zde se každou chvílí
Ptactvo ozývá,
Slavík libě kvílí,
Číže vyzývá.
Tu se jasně směje
Nebe pohodné,
Povětří y věje
Libé, lahodné.
Tu, když můj se koří
Rozum pod věrou,
Ctnou mé srdce hoří
Bohu ofěrou;
60
Bohu, co se v hlíně,
V růži, v člověku,člověku
Stkví jak v Serafíně,
Z věku do věku.
Den se mně vždy vracý
Chvílí milostnou,
Pohodlí tu s pracý
Loučím radostnou.
Ráno klestím rývy,
Kvítí zalívám,
Nebo štěpím slívy:
Takť se zabývám!
Večír, po vší prácy,
Vezma harfičku,
Zavzním po Horácy
Libou písničku.
Nehrozý mi zbraní
Rozkacený dráb,
Ani nutí daní
Ledajakýs šváb.
Čerstvé mám vždy tělo,
Čistou v žilách krev,
Nevoře mé čelo
Péče ani hněv.
61
Lichých nepravostí
Žravé vědomí
Nemučí svou zlostí
Mého svědomí.
V tichém loži milý
Lahodí mi sen,
Až mne pěkný bílý
Zbudí ráno den.
Mám y od Budína,
Co se nekalí,
Lahodného vína
Soudek nemalý.
Z toho, když sy z města
Ke mně vyskočí
Vojtěch nebo Besta,
Dčbán se natočí.
Tu sy připíjíme
Z hodné sklenice,
Blesk až uvidíme
Jasné dennice.
Tak den po dni mine
Věk můj v radosti,
Jako voda plyne
Stále v tichosti.
62
Ale toho všeho,
Moha dobyti
Cýle srdce svého,
Chcy se zbaviti.
Přijď, o milý máji!
Spoj mne s jedinkou,
Po níž toužím v ráji,
Spoj mne s Evinkou!
Tak chcy slavit tebe,
S ní chcy šťastně žít;
Tehdy budu nebe
Místo ráje mít.