Můj Ráj.

Můj Ráj. 1796.
Nechť tě kdo chce, Praho! Ctí a schvaluje; Nechť tě jak chce draho Sobě šacuje. Mnohý, jehož z kraje Blesk tvůj vyvodí, Vše, co sluchu hraje, Chuti lahodí; Co se bleskem lstivým Oka dotýká, Vše to srdcem chtivým Valem polyká. Ale tvých kdo sýdel Zlých se nevzdálí, Ten sy často křídel Smutně popálí. 57 Jakž tvůj mnohé dítě, V kruté bouře čas, Zvábí v zrádně sýtě Ochechulí hlas. Ach, tak v květné době Pěkní jinoší Utonuli v tobě V moři rozkoší. Ej, že nejsem v Praze! Konec rozbroji! V kraji žiji blaze, Žiji v pokoji. Mám teď za balatky Drahé kamení, Slávu, zlato, statky, Pyšná stavení. Vzdálen pejchy blesku, V milé prostotě, Bezevšeho vřesku Žiji v samotě. Na pahorku žiji, Kde svůj domek mám, Tu se v nocy kryji, Tu můj byt y chrám. 58 Dole uvěnčuje Tmavý horu háj, Hora tato sluje: Jaroslavův Ráj. Domeček můj broubí Kolem v okolí,okolí Chladné stinné loubí Z lip a topolí. Z loubí v sad se chodí, Co rok po roce Z jara kvítí plodí, V podzym ovoce. Vším, co v letní době, V máje rozvití, Srdce žádá sobě, Tu se nasytí. Tu se, dokud voní, Leda na chvíli Z růže k růži honí Zrádní motýli. V sadě mém až mílo, Jakby zvonky zněl, Vře a vučí dílo Pracovitých včel. 59 Ta se v květu kryje, Ta lpí v melisse, Dokud z ní, co pije, Medu nevysse. Z sadu pak se s skalí Mnohou bublinou,bublinou Potok jasný valí Temnou dolinou; V němž, když slunce svítí, Jako perličky Hemží se a třpytí Zlaté rybičky. Zde se každou chvílí Ptactvo ozývá, Slavík libě kvílí, Číže vyzývá. Tu se jasně směje Nebe pohodné, Povětří y věje Libé, lahodné. Tu, když můj se koří Rozum pod věrou, Ctnou mé srdce hoří Bohu ofěrou; 60 Bohu, co se v hlíně, V růži, v člověku,člověku Stkví jak v Serafíně, Z věku do věku. Den se mně vždy vracý Chvílí milostnou, Pohodlí tu s pracý Loučím radostnou. Ráno klestím rývy, Kvítí zalívám, Nebo štěpím slívy: Takť se zabývám! Večír, po vší prácy, Vezma harfičku, Zavzním po Horácy Libou písničku. Nehrozý mi zbraní Rozkacený dráb, Ani nutí daní Ledajakýs šváb. Čerstvé mám vždy tělo, Čistou v žilách krev, Nevoře mé čelo Péče ani hněv. 61 Lichých nepravostí Žravé vědomí Nemučí svou zlostí Mého svědomí. V tichém loži milý Lahodí mi sen, Až mne pěkný bílý Zbudí ráno den. Mám y od Budína, Co se nekalí, Lahodného vína Soudek nemalý. Z toho, když sy z města Ke mně vyskočí Vojtěch nebo Besta, Dčbán se natočí. Tu sy připíjíme Z hodné sklenice, Blesk až uvidíme Jasné dennice. Tak den po dni mine Věk můj v radosti, Jako voda plyne Stále v tichosti. 62 Ale toho všeho, Moha dobyti Cýle srdce svého, Chcy se zbaviti. Přijď, o milý máji! Spoj mne s jedinkou, Po níž toužím v ráji, Spoj mne s Evinkou! Tak chcy slavit tebe, S ní chcy šťastně žít; Tehdy budu nebe Místo ráje mít.