Píseň na Radost.

Píseň na Radost.
Jiskro z Boha, dcero s nebe, Choti světů, Radosti! Vstupujeme, slavíc tebe, V chrám tvůj věčné mladosti. Libý usměch tvůj zas víže, Mody meč co rozdvojil; Chodec pléše jako kníže, 7 Když ho duch tvůj opojil. Vzhůru, ať se objímáme Lidé světa celého! Bratří! jistě dobrého Na nebesých Otce máme. Kdo sy milé dobyl ženy, Přítels došel přítele, Poklad drahés našel ceny: Plesej s námi vesele! Plesej, ze všeho kdo světa Nazve svým jen jeden tvor. Komuž nelze? po tomť veta: S plačky náš nechť mine zbor. Stejným spoj se světe cytem, S milým milý sousede! Cyt ten k hvězdám povede, Kde neznámý Pán je bytem. Radost pije vše, co žije, Z přirození pramene. Zlý y dobrý, každý čije Vtok jejího plamene. Ona přátel, vína přeje, Děvčat s usty nad rubín; Červ ní mílo v zemi reje, Na Bůh hledí cherubín. 8 Miliony, nicý Bohu Klanějíc se padněte! Hospodina najdete, Jděte, jděte nad oblohu! Radost slove sylné péro V věčných věcý rodinách. Kola pudí tisýcero V velkých světa hodinách. Vonné z semen vábí kvítí, Slunce s nebe jasného, Jichž, an jiným světům svítí, Zhledí nezná zběhlého. Jako slunce nebem letí, Běžte, bratří! milostně; Běžte cestou radostně, Jako vítěz k palmy vzetí. Líbezně se na skoumače Z pravdy směje zrcadla. V tichá, kdo se souží plače, Mrtvých vodí stavadla. S jasné slunné hory víry Její vějí praporce, A skrz puklé rakve díry Stát ji zhlídneš u Tvorce. 9 Trp, co koho hněte zlého, Pro lepší svět statečně, Bůh tam v nebi konečně Setře slzy s oka tvého. Mílo Bohu rovnu býti V milosti a štědrotě. Dejme bídě oddech míti, Veselu být žebrotě. Mile rádi zapomeňme, Že kdos na nás nevraží. Mstu y záští vykořeňme; Tak zem láska oblaží. Zpraven buďbuď, kdo dosud bloudil, Shlazen dluh a smířen svět. Výše, než je Hladolet, Soudí Bůh, tak jakos soudil. V číši z zlaté hroznův žíly Blesk se prejští radosti. Zoufalství se napí sýly, Lidojede tichosti. Když jde kolem číše vína, Bratří, vzhůru s stolice! Juch! nechť syčí k nebi pína; Bohu tato sklenice! 10 Tomu, který ryvovinu, Který stvořil dennicy, Bohu tuto sklenicy, Celé země Hospodinu! V psotě srdce jako z kovu, Slávu ctnosti ctiteli; Věčnost přísaze a slovu, Pravdu ne- y příteli. Důstojně se k králi mějme, Byť y hrozyl životu. Nevinny lkát nenechejme, Zkažme lež y lichotu. Bratří, na tu ryvovinu Přisahejte společně: Slib ten plnit statečně, Přisahejte Hospodinu! Pouta zlostí ztroskotejme, Milost lotru, zloději. Volnost všemu světu dejme, V smrti mějme naději. Co je mrtvo, budiž živo! Hříchům tvým, ó zlosyne, Budiž nebe milostivo; Nechť y peklo pomine. 11 Bratří, k koncy žítí svého Libě v rakvi zesneme! Potom k sobě najdeme Soudce mrtvých milostného.