Na jazyk český.

Na jazyk český.
Dělali sme sobě brachu, Milý Čechu, hejblata, Že tě bez povyku v prachu Naše pohřbí vnoučata; Sýdlo tvé že cyzozemec Opanuje časem Němec. 122 Dlouho dost nám srdce svíral! – Mnohý věrný vlastenec Vzdychal, slze s očí stíral, Vida, jak ten vetřenec, Jak je tobě velmi těžek, Zajícy co někdy ježek. Zeman se tě valně štítil; Měšťan, jeho opice, Stejnou k tobě nechuť cýtil; Z měst tě štvali v vesnice, Mníce, že jsa tuze prostý, Hodíš jen se pro lid sprostý. Pohřbit chtěli v nepaměti Tvé památky, nápisy. Měly děti nevěděti Otců činy, popisy, Že již byli Masojedi Za Tomíry tvoji dědi. Ubohý měl přijít Hájek Snad na míru krejčímu, Na pepř Ezop, tvůrce bájek, Heřbář k čemus horšímu; Měls mít Besto, milý hudče, Stejný los, co Šimon z Budče. 123 Praho! Praho! země máti, Milás Čechů utěcha. Mohlaližby z tebe státi Z mateře se macecha? Zdálo se v té smutné době, Lev že český usnul v tobě. Lev že pošel? ne! ne! směje Český zas se pahorec. Od svatého Víta věje Ještě řeči praporec, Kterou svatý Vojtěch zpíval, Svatý Václav Boha vzýval. Víte věnce! stavte máje! Stavte města, dědiny! Prozpěvujte pole, háje, Hory, doly, lesyny! Vše, co Čechem jest a slove, V moři radosti ať plove. Zavzni troubo po vší zemi Do oudolí, po lese, Tvůj ať zvuk hne Čechy všemi, Každé srdce otřese. Když jak hrom tvůj hlahol hukne, Závist ztrne, žlučí pukne. 124 Druhý Karel, Otec vlasti, František, náš milý král, Otřel slze, shladil strasti, Má Čech žít a slynout dál. Budiž stkvícý Jeho jméno Věčně věkův zvelebeno. Ten, co našich milých dítek Hojné vtipu pýření Zahřívá, by zrostlo v kvítek, V kvítek ctnosti, umění; V češtině, již toužil zničit, Musý sám se nyní cvičit. Poď, cti hodné vítej hosti: Řek a Říman Čechyni Uvedou v chrám spanilosti, Vtipu, chuti Svatyni. Na velebné těš se práce, Na Homéra, na Horáce. Slepá, co má meč a váhy, By tě vznesla,vznesla Bohyně, Hlediž vlasti oddat záhy Rozmilé se češtině; Tak se zastkví česká země, Předstihne Čech jiné plémě. 125 Šťastnou vidím všudy změnu: Vlasti tvář již odmladá; Přicházý Čech v větší cenucenu, Cyzý trůn se rozpadá. Kdo se němčil, teď se češí, Staří, mladí, všickni pleší. Z Čech kde Labe běží ječe, Kde se prejští Vltava, Cheb, kde teplá Ohře teče, Budějice, Jihlava, Boubín zas y Krkonoše Přijmou Čecha za Panoše. Radujte se bratří s námi Moravané, Slovácy! V spolek svatý půjdem s vámi Slezané a Polácy! Jeden Jazyk! naše heslo Buď, by nám to slávu neslo. Srdečně se obejměte, Slib učiňte do šiku: Vždy že věrni zůstanete Králi, Vlasti, Jazyku. Nebe slib ten žehnat bude, Čech sy slávy vydobude. 126 Škřítku, Šetku, panstvo naše Duchem Českým nadchněte, Od Libuše, Tetky, Kaše Potomků se nehněte; Tak y přes čas vaše Jméno Hlučně bude velebeno. Otvírá se mi již nebe, Ráje svítá dennice! Vidím záři vůkol sebe, Čechy, Svaté, Světice. Čech se jasně korunuje, Ctí a slávou paprskuje.