Publia Virgília Márona, sedlanka sedmá.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Publia Virgília Márona, sedlanka sedmá.
Tirsyš, Koryda, Líběj.
Pod dubem šustícým se byl maně posadil Dafniš; Sehnali pak v jeden houf svá Tirsyš a Koryda stáda: Tirsyš ovce, a Koryda zas kozy duřmaté mlíkem. Cviční Arkadané oba, též oba v mladosti ktvoucý. Rovni sy v zpívání, a hotovi v zpěvu se střídat. Před mrazy když outlých myrt hájím, semto zabloudil Sám bravu vůdce mi kozel můj; v tom Dafniše spatřím; 74 On pak zhlídna mne zdaleka: Poď sem, káže mi, spěšně, Kozel Líběji tvůj, y tvá jsou kůzlata zdráva. Mášli pak trošku jen kdy, poďpoď, odpočiň sobě tu v chládku. Po lučinách sama volčata sem sy k nápoji přijdou. Zobruboval tu syvý outlým břehy Mincyus třťovím. Hlučné y zde se rojíce vučí včely na dubu svatém. Což sem dělati měl? tuť nebylo Fíly ni Cypy, Do chlívů by odstavená doma jehňata zamkly; Převelikou k tomu s Tirsyšem měl tam Koryda hádku. Pro jích titěry sem svůj důklad mimo se pustil. Pustili v boj se tuhý a v zpěvu se střídali vroucým. Múzám chtělo se zpěv jích připomenouti mi střídní. Nejprv Koryda pěl, pak jal se zpívati Tirsyš. Koryda. Nimfy Libétské, má utěcho, přejte mi písní Jen takových, jako Kodrovi mému (jen Fébovi v krásných Básních postoupí); což však s to nejsmeli všickni, Znícý píšťala má zde na boru viseti svatém. Tirsyš. Břečtanem Arkadští vy pastuši šlechtěte v zrostu Veršovce, dršťka se dmouc nechť z závisti Kodrovi pukne: 75 Počneli však, než vhod bude, chválit, ovíte mu čelo Bazalikou, ať se kdys neraní zlým jazykem věštěc. Koryda. Míkoň dá ti malý hlavu, Délie, štětinatého Kance, a rozložité rohy jelena dlouhověkého. Jak bude s to, z hladkého celá ty mramoru státi Budeš, a brunátná obváže ti lejtka topánka. Tirsyš. Mlíka tu na obořák a na tyto jehnědy čekej, Pryape, do roka z rok: més chudé zahrady strážce. Zdělali sme tě nyní na chvíli jen z mramoru, než ty, Plemenem brav dosadíli se, máš zcela ze zlata býti. Koryda. Nad thým hyblejský, o Galato Nérovic, sladší, Nad labuť bělejší, a krašší nad břečtan bílý, Jak mile napasená k jeslím se volčata vrátí, Přijď, přijď, jestli jaká o tvého ti Korydu péče. Tirsyš. Ba kýž já se ti zdám hořčí než byliny Sardské, Drsnější než trnina, lehčí nad řasu špatnou. Již neníli celý než rok ten dnešek mi delší. Napasená jděte, studli jaký, jděte volčata domů. Koryda. Prameny mechovaté, a kvítky co dřímota měkké, A zelená,zelená ana vás řídkým kryje křovina stínem, 76 Slunce když stane, dobytek hajte; již léto se blíží Parné, na bůjných bobtí již poupata větvích. Tirsyš. Záhřeb jest tu, a smolná louč; vždy ohně tu nazbyt, Od stálých y sazý se čadí zde veřeje černé. Na zymavý zde vítr a mráz nejináče my dbáme, Než jako na počet vlk, neb na břehy bystřina prudká. Koryda. Stojí jalovec zde, a drsné kaštany vůkol; Pod každým zopadáno leží všudy ovoce stromkem; Všecko se usmívá; spanilý ale půjdeli Aleš Zdejší za hory pryč, uvidíš, že potoky vyschnou. Tirsyš. Pole tu prahne, a mrouc zlým žížní bylina větrem. Vinných vršíkům nepřál sy Bachuse stínů: Háj všeliký se zazelená, naše Fíla co přijde, Hojně se u veselém spustí též přívalu Perún. Koryda. Herkules topoloví, a Bachus sy libuje rýví, Bobky Apoll, a roztomilá zas Venuše myrty: Liští Fíle je vhod; co Fíle se líbiti bude, Myrtám líska se nepokoří, ani Fébusa bobkům. Tirsyš. Topoly u potoků, smrk v zahradě, v lesyně jesen, Na vysokých ztepilá pyšní zas jedle se hůrách; Častěji navštívíšli mě však, o Lícydo sličný, V lesyně jesen, a v zahradě smrk mile rád ti ustoupí. 77 Líběj. Vím to, a Tirsyš přemožený že darmo se bránil. Od doby té je Koryda nám je Korydem podnes.