Čáp a Liška.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Čáp a Liška.
Jako známou svou a milou tovaryšku, Navštívil kdys Bočan kmotru Lišku. Sotva vcházý, zdvořile jej přivítá, ObíváObjímá a prutem omítá; A že bylo ráno, prosý, by pan Žabojídek Ráčil u ní zůstat na obídek. Častujíc pak Čápa na želíři, Staví předeň na talíři Jakous židkou břížďalu, Které však, že chutná, dává pochvalu. Lačný host Dlouhatým svým zobem ďube dost; Ale čiň co čiň, y ač se hmoždí mnoho, Nic mu nelze uloviti z toho: Zatím Vašnostpaní ani nešepce, Až vše vychlebce. Žert ten zakousne, a po laskavém objetí, Poděkovav za čest, Bočan odletí. Málo potom potká Lišku. K obědu zve milou tovaryšku. Mile ráda! praví paní Rusá: Neboť liška ráda klusá, 91 Kde se milí věrní přátelí Častujíc se, veselí. Určitá jak přijde hodina, Běží chutně, kde jí čeká hostina; Chválí hospodáře, Těší se, že zdráv a veselé je tváře, A již navětřuje, Strojný oběd že se připravuje: Dobrou zvlášť má chuť, a jak se nacházý, Na té jakživo prej Lišce nescházý. Čáp v tom před tou dvořankou Staví záhrdlitou báni s sekankou. Sám pak šibal napřed do uzoučké šíje Strčí zob svůj dlouhý, až jej v báni skryje. Liška nemohouc tam s krátkou svou a hrubou Vlezti hubou, Skáče vůkol, točí se a líže Výš y níže; Než vše darmo; když to její huby míjí, Zatím Dluhozob vše vyloví a vyjí. Tak jak ctila Liška Čápa ondeno, Nyní jí to slušně vynahrazeno. Pročež ocas svinuvši a posvěsyvši uší S hanbou domů kluší. Na to Bočan: Umí žertovati krajanka; Což je lepší: Rosol čili Sekanka? 92